PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Abych se přiznal, tak tahle zapomenutá power metalová štika konce osmdesátých let mi dodnes svým vrcholně skvostným dílem „Transcedence“ nedává spát, což je pořádný důvod k dnešní recenzi. Floridští CRIMSON GLORY, vedení kytaristou Jonem Drenningem a zpěvákem používajícím enigmatický pseudonym Midnight, se zformovali jako kvintet v roce 1982, aby o čtyři roky později na svém eponymním debutu definovali umělečtější stránku power metalu své doby.
Kapela vystupující v nápadných stříbrných maskách se stala spolu s QUEENSRŸCHE (někdy v období jejich alba „Rage For Order“) vůdčím představitelem něčeho, čemu dodnes říkám „barokní metal“. Základem všeho byly naprosto výstavní hráčské výkony a vypjatý frontmanův vokál, který udával charakter téměř mystickým skladbám. Debut „Crimson Glory“ ještě není považován za žádnou velkou bombu, ovšem s druhým řadovým albem „Transcedence“ již přišel ten pravý čas. Pokud se tedy hodláte pomocí metalové hudby dostat mimo realitu a libujete si v kvazi-náboženských postojích či tajemných příbězích, mnohokráte posazených do historických reálií, tak jste na správné adrese. Atmosféra fatality, záhadnosti a sladkého patosu by se zde dala krájet. Čeho si však na CRIMSON GLORY cením nejvíc je skutečnost, že své mistrovské dílo dokázali barvitě prezentovat výhradně pomocí základních rockových nástrojů, tedy kytar a rytmiky, což je staví na úplně jinou kvalitativní úroveň, než všechny pozdější prog-metalové plagiáty, které svou kolosálnost stavěly na hradbách nevkusně zaplácaných klávesami. Něco takového floridská pětice neměla nikdy zapotřebí, klávesy u ní plnily funkci výhradně dokreslovací. Co se týče známých stříbrných masek, tak ty se postupem doby zmenšovaly, až na třetím albu zmizely z obličejů všech členů kapely úplně.
Na „Transcedence“ se nenachází jediné slabé místo, takže jej bez mrknutí okem řadím hned vedle nejlepších alb konkurenčních QUEENSRŸCHE. Důrazné power metalové jízdy jako „Lady Of Winter“ nebo „Red Sharks“ se zde střídají s baladičtějšími tutovkami (slaďoučký singl „Lonely“ znamená jasně největší hitovku v kariéře CRIMSON GLORY) a kapela předvádí opravdové hody noblesního power metalu, mnohokráte zaobaleného závojem určité záhadnosti nebo, chcete-li, nebezpečí („Masque Of The Red Death“, která se odehrává v temných časech morových epidemií) a těžko popsatelné fatality, vystavěné často na atmosféře epicky košatých skladeb (zřejmě vrcholná dvojice songů „In Dark Places“ a „Burning Bridges“). Midnight dokázal, že byl jedním z nejlepších zpěváků své doby, stejně tak Jon Drenning kytaristou a skladatelem. Album nahrané za asistence bratrů Morrisů v jejich Morrisoundu je ukázkou špičkového dobového řemesla. Bohužel jeho úspěch stál nadějnou formaci kariéru, to když je nová a větší nahrávací společnost (Atlantic) pod vidinou snadných zisků umluvila k stylovému kotrmelci a následné, více hardrockové dílo „Strange And Beautiful“ se dalo zařadit spíše po bok obyčejným hair-metalovým partám, jež byly tehdy ve Spojených státech v kurzu. Nejenže na něm nebyly moc dobré skladby, ale kapela nepochopitelně zahodila i své základní přednosti – to už však v jejích řadách chyběli kytarista Ben Jackson a bubeník Dana Burnell, aby trojice Midnight, Jon Drenning a baskytarista Jeff Lords chvíli pokračovala v sestavě s mladičkým indickým přistěhovalcem Ravim Jakhotiou, který zmíněný propadák nabubnoval.
V roce 1999 dochází k albovému comebacku „Astronomica“, který ovšem rovněž příliš nezabodoval, byť se kapela bez Midnighta a s novým lídrem Wadem Blackem snažila o určitý projev progrese a návratu k umělečtějšímu vyznění. O pár let později se v médiích dozvídáme, že Midnight umírá, což byl následek nezřízeného života v alkoholovém opojení. CRIMSON GLORY tak pro mne navždy zůstávají symbolem promrhaných šancí a nic na tom nezmění ani fakt, že stále existují a bez nového alba pokračují již s třetím zpěvákem Toddem Larottem.
Symbol power metalové okázalosti, který řadím na úroveň dobových alb od QUEENSRŸCHE. Lahůdka pro hledače nadpozemské krásy a fatality.
Midnight
- zpěv
Jon Drenning
- kytara
Ben Jackson
- kytara
Jeff Lords
- baskytara
Dana Burnell
- bicí
1. Lady Of Winter
2. Red Sharks
3. Painted Skies
4. Masque Of The Red Death
5. In Dark Places
6. Where Dragons Rule
7. Lonely
8. Burning Bridges
9. Eternal World
10. Transcendence
Astronomica (1999)
Strange And Beautiful (1991)
Transcendence (1988)
Crimson Glory (1986)
Datum vydání: Pondělí, 14. listopadu 1988
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 50:32
Produkce: Jim Morris a Tom Morris
Studio: Morrisound
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.